Opava je po 19 letech v semifinále! Jsem hrdý nejen na tým, tvrdí Měch

Opavská parta v čele s kapitánem Tomášem Měchem proletěla prvním kolem play off znamenitě a brněnskou Techniku vyřadila ze hry ve třech zápasech. Do semifinále tak Opava postoupila poprvé po 19 letech! Naposledy v něm byla v roce 1996 při postupu do extraligy. „To je pro mě novinka, ale jsem strašně rád, že jsem u toho,“ směje se Tomáš Měch.

Sedmkrát v řadě jste skončili ve čtvrtfinále, prokletí jste prolomili až na osmý pokus. Už bylo na čase, že?
Musíme to brát jako celek. Až v posledních dvou letech, loni a letos, jsme totiž měli plus minus vyrovnané soupeře, na které jsme si věřili. Předtím jsme chodili do play off ze sedmého, osmého místo a šli na favority. Dokázali jsme je sice potrápit, ale postoupit se nám nikdy nepodařilo. Kvalitou byli trochu nad námi, což jsme chtěli srovnat bojovností. Sehráli jsme dobré zápasy, mnohdy nám chybělo štěstí.

Blízko jste byli už loni, kdy jste vedli nad Vsetínem 2:0 na zápasy a byli zhruba tři minuty od postupu...
Loňský rok mě osobně štve. Se Vsetínem jsme sehráli vyrovnané zápasy, ale pokazili jsme si to sami. Na druhou stranu musíme být realisté. Povedlo se nám několikrát v řadě dostat do play off, což se nepodaří všem. Třeba Nový Jičín by o tom mohl vyprávět. Účast v play off je vždy naším základním cílem. A že jsme postoupili letos? Byli jsme vnitřně přesvědčeni, že Techniku můžeme porazit. Šli jsme do toho naplno, poctivě makali a vyhráli.

Měli jste strach, že se bude něco podobného opakovat i letos?
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem si na to nevzpomněl. Na Vsetíně jsme dostali těsně před koncem gól v oslabení. Teď běžely poslední tři minuty a opět jsme hráli ve čtyřech. Přehrával jsem si to v hlavě. Stačil jeden blbý gól a celé se to mohlo otočit. Když jsem ale viděl, jak Pepa Tichý s Danem Kyselou skákali do střel, říkal jsem si, že nemůžeme dostat gól. Jeden vedle druhého padali na hubu. Kluci co nehráli, je ze střídačky hecovali. Z týmu jsem cítil strašně velkou vnitřní sílu.

Nedělali si z vás někteří lidé po těch sedmi prohrách ve čtvrtfinále legraci?
Samozřejmě, i to nás potkalo. Hlavně známí si dělali srandu na sociálních sítích. Ale je to takové příjemné štengrování, které člověka nahecuje. Naopak když se podaří postoupit, je fajn, že jim to můžeme trochu vrátit a říct si: Jo, postoupili jsme!“

Pokud zapátráme v historii, zjistíme, že Opava se do semifinále probojovala poprvé po 19 letech. Věděl jste o tom?
To je pro mě novinka, ale jsem strašně rád, že můžu být u toho. Emoce, které postup přinesl, byly nádherné. Z lidí spadla jakási tíha. Užili jsme si radost jak s diváky přímo na místě, tak se známými, lidmi z klubu a nejbližšími, kteří nás celý život podporují. Věřili nám od dětství, fandí nám a postup je pro ně dárek. Když jsme přijeli do Brna, věděli jsme, že nemůžeme prohrát právě kvůli lidem, kteří nám fandí. Za stavu 3:3 jsem si říkal, že je nesmíme zklamat. Navíc tam spousta kluků měla rodiče.

Ti vaši na hokej chodí taky často, že?
Rodiče i prarodiče. Ti na mě chodili koukat, když jsem byl ještě malé dítě. Sedí na stejném místě nějakých třicet let, snad od doby, kdy ta tribuna na zimáku stojí. (směje se) Moc nám fandí, jezdí i ven. Z postupu mají velkou radost.

Vzpomínáte si na oslavy postupu do extraligy?
Moc dobře si to pamatuji, byla to velká euforie. Vím, že tam hrála kapela Marcela Woodmana. Hokej mohl stát za nic, ale atmosféra kolem člověka strhla. Každý po zápase odcházel s tím, že si užil atmosféru. Samotný hokej byl až ve druhé vlně.

Chodil už tehdy jedenáctiletý Tomáš Měch pravidelně na hokej?
Na áčko jsem se chodil dívat, navíc hokej hrál můj otec i strýc. Pamatuji si plné tribuny, taky bych to chtěl jako hráč zažít. Věřím, že se nám povede zaplnit stadion už teď proti Přerovu.

Speciální motivace? Klobásky a pivo, ve hře je i zabíjačka

V Brně jste si dosyta užili děkovačku po zápase. Odjeli jste do kabiny, pak jste se vrátili na led a rozjeli velkou show…
Přiznám se, že mě to napadlo hned. Naši fanoušci byli skvělí a byla by škoda se s nimi nepodělit o tu euforii. Přece jen to děláme hlavně pro ně a těchto postupových oslav si snad kromě výhry v předkole nad Břeclaví moc neužili. Doufám, že ještě nějaká podobná děkovačka bude následovat.

Asi nikdo nečekal, že série s Technikou bude trvat jen tři zápasy. Souhlasíte?
V tom je hokej zrádný. Nemyslím si, že jsme byli o tolik lepší, protože každý zápas byl vyrovnaný. Rozhodovaly drobnosti. Hráli jsme poctivý hokej, padali do střel, pomáhali si a vzájemně se hecovali. Ve třetím zápase jsme si říkali, že nic nesmí projít na branku, a když už něco prošlo, byl tam skvělý Dušan (Šafránek – pozn. red.) v brance. Po zápase jsem byl hrdý nejen na celý mančaft, ale i na všechny lidi kolem Slezanu. Byl to den, na který se nezapomíná.

Byli jste někým speciálně motivováni?
Ano, v klubu nám slíbili finanční prémie. Pan Jašek zase takovou listinu, kde nám za postup z první kola slíbil nějaké sudy piva. Když postoupíme ještě dál, je tam myslím, zabíjačka. Pak se to ještě stupňovalo, upeklo se to na vánoční akci někdy kolem půlnoci, takže už si to moc nepamatuji. (směje se). Podepsanou listinu ale má dobře uskladněnou spoluhráč Petr Chalupa. Těšíme se, až to bude realizovat. Ještě nesmím zapomenout na pana Hermana z bufetu na zimáku, který nám slíbil nějaké klobásky.

Druhá liga je poloprofesionální soutěž. Jak to máte s prací během náročného programu play off?
Někdy je to těžké, i proto jsme chtěli sérii ukončit třetím zápasem. Většinou to dělám tak, že před utkáním si vezmu půlden volna. Před cestou do Brna jsem pracoval jen do oběda, po něm jsem si na chvíli lehl a vyrazili jsme. V práci mám možnost dodělat si něco večer, ale někteří kluci chodí do práce na šestou ráno nebo i dřív. Pro ně je to mnohem složitější. Play off je vyčerpávající, ale po výhrách se daleko líp regeneruje a psychicky to člověku pomáhá.

Opavu teď čeká Přerov. Stát se může cokoliv, tvrdí Měch

V semifinále jdete na vítěze základní části z Přerova. Věříte, že proti němu máte šanci?
Říkali jsme si: Pojďme to oslavit, ale od čtvrtka už se začneme připravovat na Přerov. Nemáme co ztratit. Samozřejmě nemůžeme žít v oblacích a myslet si, že to půjde samo. Doma na něj umíme zahrát a venku se může stát cokoliv. Přerov má čtyři pětky, bude nás tlačit, ale musíme to přežít. Pokud však budeme hrát jako proti Brnu, můžeme porazit každého, úplně každého.

Před třemi lety byla série se Zubry vyrovnaná, o přerovské výhře rozhodla až poslední pátá bitva. Navíc Přerov v Opavě už více než tři roky nevyhrál, to by mohla být vaše výhoda…
Víme o tom. V sérii s Přerovem se může stát cokoliv. Umíme se na něj nahecovat. Jsou to vypjaté zápasy, ve kterých se hraje daleko víc do těla než třeba proti Technice. Nesmíme se ale nechat strhnout hrou a ani provokováním. Brněnští se pořád snažili vyvést z míry Pepu Tichého, aby šel na trestnou. Ten patří k hráčům, které těžko nahrazujeme. Pokud se vyhneme zbytečným trestům, bude to dobré.

Přerovský brankář Martin Vojtek letos nedostal v sérii s Břeclaví ani jeden gól. Co na to říkáte?
Je to dost zvláštní, ale Břeclav není tým, který by mohl přerovské mužstvo ohrozit. Přerov má svou hru postavenou na skvělém brankáři a jedné z nejlepších obran v celé lize. Hrají v ní siloví a urostlí chlapi, kteří to před ním čistí a gólman střely dokáže chytit. Nebude jednoduché se prosadit, ale věřím, že to dokážeme.

Dá se očekávat i mnohem bouřlivější atmosféra…
Určitě, na to se těším. Brno jsem chtěl do čtvrtfinále, protože mi přišlo z horní čtyřky nejhratelnější, ale taky jsem si to chtěl užít. V Brně jsme byli jako doma, fanoušci všechny přeřvali, ale něco tomu chybělo. Je lepší, když soupeří i dva kotle fanoušků. Myslím, že z Přerova přijede do Opavy víc lidí než z Techniky, mohla by to být velká show.