David Musial: Jsem rád, že Opava aspoň chvíli žila hokejem

Poslední zápas sledovala nejvyšší divácká návštěva v novodobé druholigové historii Opavy. Do finále ale nakonec prošli přerovští Zubři. Velký podíl na úspěšné sezoně Slezanu má i ambiciózní kouč David Musial, který se v říjnu po odchodu Josefa Doboše do Osvětimi stal novým koučem opavských hokejistů.

Trenére, opavské áčko má po sezoně, ale s trochou štěstí mohlo být stále ve hře, že?

Když jsme v Přerově vyhráli třetí zápas na penalty, myslel jsem, že to doma otočíme. Neměli jsme ale tolik sil a taky nám chyběli zranění hráči jako Galvas nebo Kysela, které je těžké nahradit. Jsem rád, že se nám v semifinále podařilo odehrát dva zápasy doma. Bylo to asi maximum, co jsme mohli udělat. I když si myslím, že kdybychom neměli tolik zraněných, možná bychom prošli i do finále.

V posledním utkání semifinále jste hráli jen na pět obránců, z nichž dva nastupovali v minulosti v útoku. Jak složitá situace to byla?

Když se hraje obden, je to znát. David Galvas do play-off vůbec nezasáhl. Na šest obránců se to ještě dalo zahrát, ale pak se nám zranil Kyslík (Daniel Kysela pozn. red.), což je jeden z našich nejlepších beků. Nemohli jsme jej nahradit a v posledním zápase nám hodně chyběl.

Bylo jasně vidět, že tím trpí i opavské přesilovky…

Je to tak. Hráči, kteří je hráli, byli na ledě skoro pořád. Už neměli tolik sil, aby pořádně vystřelili. Chybělo nám vždy těch deset procent síly, které jsou potřeba, aby byl tým v přesilovce úspěšný a dal gól.

Letošní play-off ozdobily skvělé návštěvy. Na poslední bitvu s Přerovem si našlo cestu 3557 diváků, což opavský stadion nezažil dlouhá léta…

Je to výborné, dostali jsme se daleko a přišlo hodně lidí. V play-off se hrál kvalitní hokej, který diváci ocenili. Jsem moc rád, že Opava aspoň chvilku žila hokejem, a doufám, že to viděli i lidé, kteří by mohli trochu spravit stadion. Divákům bych rád poděkoval za podporu a věřím, že příští rok se na nás budou chodit dívat znovu.

Svou roli jistě hraje i to, že za Slezan nastupují téměř výhradně Opaváci, že?

V týmu nejsou žádné velké hvězdy ani nezdárci, kteří neumí bruslit. Všichni pracují pro tým, to dělá Opavu Opavou. Neznám mužstvo, které by bylo skoro celé složeno z hráčů jednoho města. Je to rarita, kterou lidé mohou ocenit. U nás je 99% týmu Opaváků, jen Dušan Šafránek je odjinud. Po sedmi neúspěšných pokusech se současný tým Slezanu konečně probil skrz čtvrtfinále.

Ulevilo se hráčům po postupu přes Techniku?

Samozřejmě, sedm roků přes něj nešli, takže v hlavách to určitě měli. Udělali všechno pro to, aby vyhráli. Postoupili jsme 3:0 na zápasy, což je výborný výsledek. Ani já jsem to nečekal. Myslel jsem, že to bude vyrovnanější série. Klíčový zápas byl hned ten první v Brně, na kterém jsme se chytili.

Letošní ročník tak můžete hodnotit úspěšně. Dostali jste se do semifinále, potrápili přerovského favorita…

Do play-off jsme šli pozitivně naladěni a po těch letech pro nás bylo přejít přes první kolo velkým úspěchem. S Přerovem jsme hráli nadoraz, ale už jsme neměli tolik sil, abychom ve čtvrtém utkání vyhráli. Kdybychom neměli tolik zraněných, možná bychom si dali pátý zápas v Přerově, kde by bylo všechno úplně otevřené, ale to už se nestane. Přerov je ve finále a my máme dovolenou.

Odtrénoval jste takřka celou sezonu, ale do Opavy jste v létě přicházel spíš jako hráč. Můžete připomenout, jak se zrodil váš příchod do Slezanu?

Dvacet let jsem byl pryč. Přijel jsem zpátky domů a zeptal se, jestli tady můžu hrát a trénovat. Říkali mi: Jo, pojď s námi do přípravy. Budeš hrát a trénovat juniorku. Pak ale pan Doboš odešel do Polska a pan Suchánek asi viděl, že juniorka funguje, tak se mě zeptal, jestli s ním nechci dělat i muže.

Nebyl pro vás šok skočit z Německa do druhé české ligy, hlavně co se týče zázemí?

Šok byl pro mě stadion v Opavě a fakt, že se na něm po dvaceti letech vůbec nic nespravilo, ale jinak ne. Je to práce, kterou dělám rád.

Věříte, že se stadion dočká nutné rekonstrukce?

Nemám kompetenci to řešit, ale lidé z města už se tady byli podívat a snad se zimákem něco udělají. Doufám, že budou jednat o tom, aby se už se stadionem konečně začalo něco dít.

Jak jste měli s druhým koučem Karlem Suchánkem rozděleny kompetence u opavského áčka?

Ze začátku jsem s ním trénoval, pak mi v mužích nechal veškerou volnost. Samozřejmě jsme mezi sebou diskutovali o spoustě věcí, jak kdo bude hrát, co zlepšit a podobně. Díval se na tréninky a kontroloval, zda je to v pořádku, nebo ne. Po nějakém čase mi vedení týmu přenechal.

Vedle mužského týmu jste trénoval i mladší dorost, kterému se povedlo zachránit extraligu…

Za to bych chtěl pánům Hadamczikovi a Suchánkovi poděkovat. Byla to výborná zkušenost, která je k nezaplacení. Jsem rád, že kluci extraligu udrželi a v Opavě se dál bude hrát nejvyšší mládežnická soutěž. Je třeba jim za to poděkovat. Muži to dotáhli daleko, mají za sebou výbornou sezonu. Všichni šli nadoraz, lidé nás přišli povzbudit. Závěr sezony byl dobrý, jen škoda, že jsme to nedotáhli do finále, ale to by už bylo asi moc.

Nechybí vám přece jen aktivní hraní?

Samozřejmě že ano, ale už mě chytlo trénování. Klukům jsem pořád říkal, že jestli budou prohrávat, mám v autě nachystanou výzbroj. (směje se) Člověk musí vědět, kdy má skončit. Byla super věc, že jsem dlouho hrál hokej, ale je mi skoro čtyřicet a dívám se dopředu. Trénování mě moc baví, chtěl bych se tomu věnovat. Nyní budu v Praze studovat licenci, je dobré ji mít.

Neříkejte, že si nechodíte, jak se říká, jen tak ťuknout…

V Kravařích v neděli večer si chodím sklouznout s hobbíky, tam jsem asi nejlepší. (směje se). Teď už se ale koncentruji hlavně na to, abych hráčům předal poznatky ze své kariéry a sbíral zkušenosti jako trenér.

A když bude mít Slezan velkou marodku, ani tehdy David Musial nevyjede na led?

Určitě ne. Petr Wolf by se mi totiž začal smát a to já nechci. (směje se)

Budete v Opavě pokračovat i v příští sezoně?

Rád bych tady zůstal, ale záleží na vedení, jestli je se mnou spokojeno. Já myslím, že tak hrozné to nebylo. Pokud budou mít zájem, rád bych tady pokračoval.

Zdroj: Opavský a Hlučínský Deník