Ligové sezony v 50. letech

Umělý led podnítil další rozvoj opavského hokeje a to i mládežnického. Opavský dorost patřil na přelomu padesátých a šedesátých let k tomu nejlepšímu u nás a několikrát se propracoval do finálového turnaje mistrovství republiky. Zraky veřejnosti se však logicky více upíraly k mužskému týmu a jeho ambicím vrátit se do nejvyšší soutěže. To se povedlo Opavě dvakrát, ale jak v roce 1957, tak v roce 1960 se účinkování smrsklo na jednoroční epizodu.

Nejvyšší soutěž už ale opavský tým hrál pod střechou, po Praze a Ostravě byla Opava třetím městem v republice, kde vznikla krytá hokejová hala. A jestliže pražská Štvanice v posledních letech prožívá velmi krušné období a zimní stadion Josefa Kotase v Ostravě jen čeká na demolici, je opavský zimní stadion nejstarším krytým stadionem v Česku, který stále provozuje vrcholový hokej!

Instalace deseti mohutných ocelových nosníků, které tvořily základ střechy nad ledovou plochou i hledištěm skončilo na podzim roku 1956 a v následujícím roce došlo k zastřešení a později i vyzdění a zasklení bočních stěn a kapacita kryté haly stoupla na 8000 diváků.

Velkou péči věnovali stavitelé rovněž věnovala sociálnímu zabezpečení a technickému vybavení stadionu. Pro celoroční provoz sloužilo 9 šaten, velká klubovna, nové kanceláře správy stadionu a klubu, sklady, promítací kabiny pro širokoúhlý film, tři restaurační místnosti, ubytovací prostory s padesáti lůžky, ošetřovna, brusírna, rozhlasová ústředna, kotelna, uhelna, garáž, trafostanice a 2 bytové jednotky. Rovněž byla dokončena kavárna v horní části budovy. Jak výčet napovídá, hala se v letním období využívala dlouhá léta jako letní kino.

Jak uvádí dobové prameny, na všech pracích se podíleli pracovníci Pozemních staveb Opava, mostárny Železáren Staligrad a Ocelostaveb Brno. Do konce roku bylo také odpracováno rovněž 82 928 brigádnických hodin, což značně pomohlo k vytvoření díla v hodnotě tehdejších 9,5 mil. Kčs, přičemž skutečné náklady na vybudování zimního stadionu byly 5,8 mil. Kčs.